Kuma no Dojo

Mokuto

Nevšiml jsem si jeho odchodu. Boxoval jsem do pytle a nic jiného jsem nevnímal. Chtěl jsem umět něco podobného co umí i Roy. Po nějakém čase jsem byl už dost spocený, ale stále jsem bušil do pytle. Byly na mě vidět známky únavy, díky kterým jsem bušil do pytle čím dál tím víc pomaleji.

Mokuto- Nech si bušil, ako si len chcel, pytel sa neroztrhol a stále odolával tvojim úderom. Pravdepodobne v tom bol nejaký trik no.. ten ti ostal v zahalený páč jeho teóriu sám Roy nepoznal. Po nejakom čase si sa cítil naozaj unavený a hánky na rukách si mal zodrené do krvi. Každý jeden ďalší úder ťa bolel.. stále viac a viac.

Lucky- Dievča ťa už moc nevnímalo. Predsa len práve robila dosť náročnú činnosť. Ruky sa jej o chvíľku rozstriasli no obojručku stále nepúšťala a stále s ňou mávala a sekala pred seba ako blázon. Bola len otázka času, kým sa niečo *poserie*, ako to v týchto prípadoch zväčša býva.

Lucky

Nashledanou. Rozloučil jsem se slušně a byl jsem už připravený odejít. Ikdyž trochu mě zaujalo jak ta dívka trénuje. Když jsem se loučil zahlédl jsem jí.

Mokuto

Koukal jsem na pytel a vydychával jsem. Jak se to mam ksakru naučit ?! Ruce jsem měl už dost dobité, ale bolest jsem nevnímal. Znova jsem začal boxovat do pytle. Přes všechnu tu únavu jsem do toho dal všechno a snažil se nevnímat tu bolest v rukou. Jediné co se na pytly oběvilo byla krev s mých rukou. Naposledy jsem do pytle udeřil přičemž jsem hlasitě zařval.

Lucky- Chvíľku si mohol pozerať, ako trénuje s tyčou so závažím. Zrazu sa však začala divne *pohybovať?* Proste strácala rovnováhu a nebezpečne sa naklonila na jednu zo strán.
"Shimat.." Nedopovedala. Vyzeralo to tak, že na seba tyč aj so závažím zhodí.

Mokuto- Udrel si posledne no.. stále to nič nespravilo. Pytel sa len zatriasol a nepodarilo sa ti ho roztrhnúť. Nebola to technika, ktorá by sa dala naučiť denne. Možno však už bolo načase, si oddýchnuť. Predsa len, sám si netušil, ako sa ti doteraz podarilo držať sa na nohách.

Lucky

Přiběhl jsem k ní a rychle jsem jí tu činku rukou podržel. Díky tomu že se jí držela by neměla spadnout ani ona ani ta činka.

Mokuto

Koukl jsem na pytel, který se jen zatřásl a nic víc. Padl jsem na kolena a vydýchával. Doplazil jsem se ke zdi, kde jsem se opřel a zadíval se na své dobité ruce. Musím víc trénovat... pomyslel jsem si. Nyní jsem však odpočíval, jelikož za dnešek jsem toho měl už dost za sebou.

Lucky- Vďaka tvojej pomoci ste zložily veľkú a ťažkú *činku*, alebo skôr tyč zo závažím na zem.
"Hmm.. takže ti nie vždy ide len o peniaze." Skonštatovalo dievča, na čo sa na teba na nejaký čas zahľadelo. Chvíľku si ťa len premeriavalo, až nakoniec nahodilo celkom zaujímavý úškrn.
"Príď sem zajtra ráno, v škole aj tak nič nerobievate. Dnes je už tma a je príliš neskoro na to, aby ťa tu niekto niečo začal učiť." Dodala.

Mokuto- Pomaly si mohol pocítiť, ako na teba dopadá únava. Nakoniec si zaspal a dlho, dlho ťa nikto nezobudil. Vlastne tvoj spánok nenarušovalo nič. Nikto ťa neprišiel pozrieť, zobudiť či upozorniť. Bol si v tejto miestnosti pomaly v takej polohe, v akej si zaspal. Tiež sa tu nič nezmenilo, až na chrasty, ktoré si mal na hánkach.

Mokuto

Pomalu jsem pootevřel oči. Nevěděl jsem kolik je hodin, ani jak dlouho jsem spal. Koukl jsem na své ruce, které mě ještě trochu bolely. Pomalu jsem se postavil. Cítil jsem se dost slabý, ale domů bych dojít měl. Zamířil jsem ven z dojo a šel přímo k sobě domů.
/přesun

Lucky

DObře. Otočil jsem se na patě a odešel jsem do auta se kterým jsem následně odjel. (přesun)