Kuma no Dojo

Mokuto- Chalan ťa zaviedol až sem, teda lepšiep ovedané pred celkom slušné dojo, ktoré však nemalo žiadnu tradíciu a ani licenciu. Vlastne to bol niečo ako súkromný dom.
"Etoo, priprav sa na zopár nečakaných rán. Mňa si prvý krát dosť.. precvičoval.. bolestivo." Zamumlal, na čo pomaly vstúpil dovnútra. Ak by si vstúpil aj ty, asi by si už nemohol len tak ľahko vycúvať. Bola to tvoja viac menej posledná možnosť rozhodnúť sa.

Mokuto

Jasně.. Byl jsem připraven na všechno a proto jsem vstoupil dovnitř. Rozhlédl jsem se a hledal jsem majitele domu. Netušil jsem co mě tady čeká, ale doufal jsem, že mi to pomůže zesílit.

Mokuto- "Kto si?" Spýtal sa postarší pán, ktorý zrazu stál hneď za tebou. Nepočul si že prišiel, dokonca si ho ani nezachytil.. až teraz, len tam proste stál a pokojne dýchal. Z reakcie tvojho *kamoša* si však došiel na to, že sa ten starý zasa asi iba predvádza !

Mokuto

Ohlédl jsem se a podíval na staršího pána. Prohlédl jsme si ho a chvíly jsem rozmýšlel zda mu mám říct své jméno, nebo ne. Jsem Mokuto...Mokuto Takahiro vydal jsem po chvíly a s klidným výrazem jsem ho stále sledoval.

Mokuto- Starček sa na teba pozeral. V momentí sa postavil do divného postoja a s hlasným *UAAA* sa ťa snažil nastražiť, nejakým štýlom kung-fu postoja. Vyzeralo to dosť komicky.. hlavne keď sa v momente rozkašľal a len po tebe hodil jednu z čínskych palićiek, ktoré bohvie odkiaľ zobral.
"Prečo by ma malo zaujímať tvoje meno?" Zavrčal.. dokonca to vyzeralo tak, že zabudol, že sa ťa ho vôbec pýtal. Nepýtal sa ťa však tak úplne na meno a práve to bol ten chyták, ktorý ti neskôr dorazil do hlavy.
"Pýtal som sa ťa.. *Kto si.*" Spýtal sa znova.

Mokuto

Dvěmi prsty jsem chytil hůlku a začal jsem si sní pohrávat v ruce. Zadíval jsem se mu do očí, a na nějaký moment se mi z tváře stratil klidný výraz. Chvíly to vypadalo, jako bych se tvářil vražedně. Jsem student Ishiyami odpověděl jsem mu a nic víc jsem mu ani říct nechtěl. Celkem mi vadilo, když si dělal srandu s umění, které se učím už od mala a které je pro mě dost důležité, jelikož Kung-fu není pro mě jen bojové umění.

Mokuto- Starček sa na teba zapozeral ako na najväčší odpad na svete. Nakoniec však len mikol ramenom a pomaly prešiel do stredu doja.
"No a čo ? Mňa tým nezastrašíš." Uškrnul sa, na čo sa mu v ruke objavil bič, ktorým poslal k zemi tvojho kamoša. Ten sebou len cukol a následne dopadol na kolená.
"Za čoo ?" Zavrčal a starček sa na neho iba pozrel.
"Prevencia.. Taaakže.. šesto kolečiek na dvore, mali by ste si pohnúť ak nechcete odchádzať až niekedy nad ránom." Mohol si zaznamenať, že to bolo aj na teba. Kým si sa však stihol niečo spýtať, znova starček zmizol z jedných z dverí, odkiaľ boli počuť podozrivé zvuky.

Mokuto

Sledoval jsem jak ten děda sejmul toho týpka bičem. Pak jsem zaslechl něco o 600 kolečkám na dvoře. Trochu jsem si protáhl nohy a pak vyšel z budovy. 600 koleček bude pěkně dlouho trvat, ale spíše mě trápí, zda to dokážu uběhnout. Pomalu jsem se rozběhl. Neběžel nijak zvlášť rychle, ať se hned nevyčerpám.

Mokuto- Ako si behal, mohol si za sebou počuť nejaké vŕzganie. Vedľa teba asi v rovnakom tempe behal aj ten chalan, keď ste za sebou zrazu započuli okrem vŕzgania aj plieskanie bičom.
"Pohnite sa bando líná !" Ozval sa starý škrekot. Ten starček jazdil na nejakom vozíku dosť slušnou rýchlosťou a zároveň vás do chrbta bičoval svojím *bičom*.

Mokuto

Ohlédl jsem se a všiml si toho dědka na vozíku. Vtom jsem dostal přímý zásah bičem do zad. Mírně jsem zařval bolestí a zrychlil jsem, abych nedostal další zásah do zad. Sakra..dřív než to doběhnu, tak mě tím bičem rozseká

Mokuto- "Muhahaha, hýbte sa socky !" Smial sa za vami ako šialenec. Ak ste nebežali aspoň takých 20 km/h, tak ani 1km/h. Vyzeralo to tak, že vás chce zabiť a minimálne poriadne stĺcť. Začal si chápať, prečo ho tvoje údery moc neboleli.

Mokuto

Hmm...chápu...takže tím, že projdu touhle bolestí, bude mé tělo schopno vydržet údery...tak jako při souboji s tím klukem...říkal jsem si v hlavě. Od bičování, jsem měl záda celá zkrvavená, ale byl jsem schopen tu bolest překonat a dokončit tento "tréning".

Lucky

Cestou sem se stavil pro auto které jsem zaparkoval kousek od vchodu. V kufru sem si nechal všechno vybavení takže jsem sem došel jen ve školní uniformě. Zabouchal sem na dveře a vešel jsem dovnitř. Dobrý den.

Mokuto- Nakoniec si pocítil, ako sa ti bič obmotal okolo členku a s tebou to trhlo na zem. Bol to len zlomok sekundy, keď si na zemi zazrel, že sa na teba rúti ten starček s vozíkom, ktorý ťa pravdepodobne zrazí. Každopádne by to nebolo nič príjemné, ani keby si to prežil.

Lucky- Pohľad ti padol na dievča, s ktorou si prednedávnom bojoval. Tá sa na teba pozrela viac než vylakane.
"Č...č..čo tu robíš?" Zamumlala potichu a v rýchlosti rukou chytila jednu z cvičných kopijí.

Mokuto

Dopadl jsem na zem a koukl se na dědka řítící se přímo na mě. Ksakru !...Odrazil jsem se od země a těsně nad dědkovou hlavou jsem přeskočil jeho vozík a dopadl jsem tvrdě na zem. Idiot... Pomalu jsem se postavil a oprášil se od země. Pak jsem se znova rozběhl.

Lucky

Chtěl bych se naučit bojovat tak abych přitom mohl chránit jinou osobu. Následoval můj již okoukaný milý laskavý úsměv.

Mokuto- Chvíľku vás takto ešte namáhal, no nakoniec prestal a pootočil sa smerom k vchodu do Doja. Mohli ste si všimnúť, že sa pomaly začína stmievať.
"Roy, ty si ho sem doniesol, rob si s ním čo chceš." Zamumlal. Nebolo v ňom vidieť žiadny *pocit* či prvý dojem. Proste ste na neho neurobili absolútne nič. Proste sa len otočil a odišiel. Roy bol dosť zničený no len ti kývol hlavu k tomu, aby si ho následoval. Došli ste k istej časti Doja, kde boli v celej miestnosti naukladané vrece plné piesku. Teda boxovacie pytle viac menej domáckej výroby. Na ukážku ti predviedol svoj úder, ktorým ťa dostal. Až teraz si pochopil, že ťa s ním ani náhodou nezasiahol v plnom rozsahu. Po tom čo vrazil do vreca, to to roztrhlo a jemu sa na ruke znova vytvorilo niekoľko tržných rán. Zatváril sa trocha nepríjemne.
"Stále to neovládam, je to však obojstranná technika. Pravdepodobne tým sundáš nepriateľa no zároveň sám seba zraníš." Vysvetlil ti.

Lucky- "ha ha ha.." Zamumlalo dievča, no vôbec to neznelo ako smiech. Skôr to znelo tak, že ti vôbec neverí a aj keby ti verila, tak by to asi na ňu nespravilo žiaden dojem.
"Myslíš, že ťa tu niekto bude niečo učiť? Prečo by niekto mal?" Spýtala sa ťa s menším úškrnom na tvári. Predsa len, nebolo to oficiálne dojo a asi si za to ani nikto neplatil.

Lucky

Proto že zaplatím. Odpovím jí jak největšímu idiotovi na světě. Služby se kupují ne ?

Mokuto

Sledoval jsem jak udeřil do pytle. Pak jsem se podíval na svou ruku. Myslíš, že bych se někdy mohl naučit něco podobného ? zeptal jsem se a přitom jsem sevřel pěst. Pak jsem se podíval na pytel. Nakonec se můj pohled zastavil na Royovi.

Lucky- Dievča sa na teba chvíľku pozeralo, ako na debila. Následne sa prudko rozosmiala a nebolo ju možné zastaviť. Chytila sa za brucho, prevalila sa dozadu a chrbtom dopadla na drevenú podlahu. Stále sa smiala a smiala, nakoniec ju to prešlo no.. trvalo to asi dobrých päť minút. Zhlboka dýchala páč ju to dosť vyčerpalo a len sa znova pozrela na teba.
"Za peniaze.. si kúpiš v tomto doju tak maximálne výprask." Znova sa len uškrnula a čakala na ďalší dôvod, prečo by ťa tu mal niekto učiť.

Mokuto- Roy sa na chvíľku zamyslel. Následne však len pokrčil ramenom.
"Možno, neviem.." Povedal popravde a len si na chvíľku povzdychol. Následne zložil vrece dole a dal tam nové, nezničené.
"Každopádne k tejto technike treba vyvinúť dosť veľkú silu. Ehm.. to je asi všetko? maybe.." Očividne sám netušil absolútne nič, ku teórii.
"Ja som sa ju od majstra naučil vďaka učeniu typu pokus-omyl. Tak.. to môžeš skúsiť." Hodil ti bandáže na ruky a odstúpil o niečo ďalej.

Mokuto

Koukl jsem na pytel a zamyslel se Vyvinout dost velkou sílu ? Přistoupil jsem k pytli a soustředil se jen na úder do pytle. Sevřel jsem pravou pěst. Napřáhl jsem ruku. Snažil jsem se nějak všechnu svou energii dát do pravé pěsti. Pak jsem udeřil do pytle.

Lucky

Tak tedy nashle. Odebral sem se k východu.

Mokuto-S vrecom to moc nespravilo. Teda pohol si s ním ale nič viac. žiadna prasklinka, žiadne roztrhnutie či podobne. Roy sa na teba trocha tragicky pozrel.
"Tak.. toto bude ešte na dlho." Pomaly sa pootočil a nechal ťa tu trénovať. Odišiel niekam preč. Asi si išiel spraviť niečo na jedenie.. možno však už išiel domov.. kto vie.

Lucky- Dievča ti len zamávalo rukou a následne sa postavilo. Znova sa vrátilo k precvičovaniu svojej.. sily. Vyzeralo to dosť brutálne. Na prvý pohľad naozaj nevyzerala ako niekto, kto by na jednej ruke zodvihol trebárs desať-pätnásť kilovú činku. Ona si však zobrala benčovú, na ktorej jednom konci bolo niekoľko kotúčov závažia. Chytila ju za druhý koniec ako katanu a začala s ňou švihať dopredu.

Lucky

Fakt. Od dob co sem na tý škole pro kretény nenajdu pořádnýho člověka ani na popovídání. Zanadával sem si a otevřel sem dveře.